Recyklace

Aneb proč zakládat nový blog, když už jeden máte. A s takovým hezkým názvem.
Čas oponou trhnul a místo, abych hraním si na malou chudinku bavila své okolí, potřebuji spíš terapii psaním. Vlohy k opravdové chudinkovitosti se mi zatím nerozvinuly, zato jsem se aktivně propracovala do stavu, kdy jsem poměrně často vytočená do ultima bez zjevných přímých podnětů, samonasírací akcelerace z 0 a 1000 za 5 sekund je běžná záležitost, stavy sebelítosti a  aktivní protivnosti na okolí ještě běžnější a na psychoterapii nemám. Teda - v podstatě bych mít mohla, ale nemám. Zas kdybych měla, tak nemám z jiných důvodů nebo to nepotřebuju.
Prostě, když se z toho vypíšu, bude to levné, ekologické a jednou se tomu všichni zasmějeme. (Jak pravil ten šestnáctiletý učeň, co zbouchnul spolužačku - teda jen to poslední.)
Vzdávám se předem snahy o přehlednost, časovou posloupnost, pochopitelnost a podobný komfort. Píšu, abych psala a ne, aby to po mně někdo četl.